Proč mi platí pacienti méně než já elektrikáři?
Otázka spravedlivé odměny za lékařskou práci zůstává v českém zdravotnictví stále citlivým tématem. Praktický lékař denně řeší desítky kontaktů, administrativu, koordinaci péče, komunikaci s rodinami pacientů, školami, úřady a pojišťovnami. Přesto se často cítí finančně nedoceněn. Proč tomu tak je?
Očekávání versus realita
Zatímco veřejnost vnímá lékaře jako vysoce postavenou autoritu s nadprůměrným příjmem, realita ambulantních praktiků často tak růžová není. Srovnáme-li práci praktického lékaře například s elektrikářem, vychází nám zajímavý kontrast. Elektrikář si za hodinu práce běžně účtuje 800 až 1200 Kč. A praktický lékař? Ten se často pohybuje na úrovni 300 až 500 Kč za hodinu – a to včetně veškeré administrativy a zodpovědnosti.
Kde se bere ten rozdíl?
Hlavní příčinou je nastavení úhrad ze strany pojišťoven. Lékaři jsou placeni za tzv. výkony nebo kapitační platby, které nezohledňují skutečný čas ani složitost péče. Navíc stále přibývá úkolů, které nejsou nijak hrazené – například administrace pracovnělékařských služeb, potvrzování žádostí, nebo komunikace s pacienty mimo ordinační dobu.
Dalším faktorem je neochota mluvit o penězích. Lékaři často vnímají svou profesi jako poslání a mají obavu, že by otevřená diskuse o financích mohla poškodit důvěru pacientů. Výsledkem je ale neudržitelný tlak na jednotlivce i celý systém.
Co s tím?
Změna musí přijít na několika úrovních:
- Lékaři by měli otevřeně mluvit o hodnotě své práce.
- Společnost musí začít chápat, že kvalitní péče není samozřejmostí.
- Pojišťovny by měly přehodnotit systém úhrad tak, aby motivoval ke kvalitní, nikoli jen kvantitativní péči.
Férovost pro všechny
Nejde o to, aby lékaři vydělávali horentní sumy. Jde o férovou odměnu za práci, která je odborná, psychicky i organizačně náročná a zároveň společensky nepostradatelná. Pokud chceme, aby zdravotnictví zůstalo dostupné a kvalitní, musíme tuto hodnotu uznat i finančně.